5 vývojářských chyb CTO smitia

Marek Bureš si za bezmála patnáctiletou kariéru v IT prošel vším možným. Protože se nebál – jak říkají v Silicon Valley – fail hard to move forward, má dnes za sebou zkušenosti hodné matadora. Byl frontend vývojářem globálního startupu ze Singapuru a vyzkoušel si práci v týmu rozesetém na více kontinentech. Na volné noze stavěl softwary soukromníkům, malým podnikům i korporátům a se spolužákem Svatoplukem Bagarou vybudoval Futbalito, aplikaci používanou organizátory soutěží v malém fotbale zejména v Evropě. Sám své curriculum vidí střízlivě, jako soubor neúspěchů a lekcí, které ho dovedly ke smitiu, kde všechna poučení zúročil.

1. Nevyšli jsme s produktem na trh včas

Vyprávění začínáme v singapurském startupu Tippstr, který Marek 3 roky vyvíjel remotely. Jak se k takové příležitosti dostal? „V oboru jsem začínal jako administrátor a postupně se vypracoval. Prošel jsem pár klasických zaměstnání u známých společností jako Zoner Software a Cígler Software, ale dostavila se únava z práce pro jednu firmu. Potřeboval jsem jiný druh posunu než nahoru a šel jsem dělat na sebe.” Z vývoje aplikací pro české a zahraniční firmy vzešla nabídka od Tippstru. „Tři roky jsme vyvíjeli mobilní aplikaci odměňující věrné zákazníky za doporučování nabídek. V týmu bylo sedm národností a fungovali jsme čistě přes Skype. Projekt měl obrovský potenciál, poptávka zvenčí byla obrovská, zakladatelům však došly peníze a nenašli investory. Skončili jsme.” Poučení pro celý tým bylo nasnadě: Vyjít na trh a nečekat na dokonalost. „Měli jsme hotový produkt, ale místo launchování jsme neustále investovali do předělávek a inovací, aby byl perfektní. Otestovat ho včas, nedostali bychom se do patové situace. Fungující produkt na trhu je navíc jednodušší pozice pro shánění investic,” ví dnes Marek.

2. Kódovali jsme rychleji, než jsme přemýšleli

„Zařekl jsem se, že takovou situaci u své příští práce nedopustím,” vzpomíná CTO smitia. Pustil se do vyvíjení pro různé klienty. Na volné noze byl spokojený a dařilo se mu. „Po určité době práce z domu mi začal chybět společenský kontakt. Kamarád mi nabídl místo v kanceláři a zanedlouho jsme pracovali na společných projektech. Zde, po setkání s prezidentem světové federace malého fotbalu, vznikla i myšlenka Futbalito, systému pro správu soutěží tohoto sportu.” Chvíli balancoval freelance i Futbalito, ale před mistrovstvím světa v malé kopané byla poptávka příliš urgentní. „Během tří měsíců jsme v roce 2014 dokázali vyvinout aplikaci pro tehdejší evropský šampionát. To nás nakoplo, začali jsme nabírat další vývojáře a já jsem nastoupil naplno jako CTO Futbalito." Markova lekce v této fázi kariéry? „Začali jsme překotně vyvíjet a neověřili jsme, jestli máme komu prodat,” hodnotí.

3. Špatně jsme odhadli aktuální situaci

Zkušenost ze Singapuru vedla Marka správným směrem. Tým vývojářů pracoval na tom, aby produkt v krátké době dotáhl a spustil. Mezitím chodil Marek na schůzky a ověřoval si, že je produkt správně navržený a naplňuje očekávání. Reakce byly pozitivní, technický manažer z Brna se však naučil, že nadšená reakce „to chceme” nemusí nutně znamenat „a taky to koupíme.” „Po několika měsících bylo evidentní jedno. Dynamický vývoj malého fotbalu jako sportu a rozdíly mezi jednotlivými organizacemi jsou faktory, které výrazně ovlivňují možnosti, jak produkt jednoduše monetizovat,” říká Marek a jedním dechem dodává, že Futbalito si svou lekci prožilo, „Futbalito však tuto situaci ustálo a nyní se nám daří navazovat spolupráci s partnery, kteří nám pomáhají se prosadit.”

4. Dnes kladu důraz na výběr společníků

Tvorba Futbalita měla ještě jednu výhodu. Vytvořil se tým, kterému to společně fungovalo. A přišla myšlenka budovat portál práce ušitý na míru ajťákům. Chtělo se Markovi potřetí do budování nové firmy, když předchozí dvě neprobíhaly dle očekávání? „Jsem člověk, co se nikdy nevzdává. Ve smitiu jsem konečně mohl pracovat na něčem i pro mou komunitu. Měl jsem šanci zjednodušit život a kariéru vývojářům. Napravit všechno to, co mě na pracovním trhu v mém oboru štvalo,” vysvětluje CTO firmy svou motivaci. „Všichni, kdo jsme se na smitiu chtěli podílet, jsme uměli dělat nějakou část. Vývoj, obchod. Ale chyběla nám hlava, která by vše uměla uchopit a táhnout dopředu,” pokračuje Marek. Během nabírání nových vývojářů se dostal i do akademického prostředí, kde se na Kariérním centru Masarykovy univerzity seznámil s Radoslavem Pittnerem, který z vedení centra po 5 letech odcházel. „Byl to okamžitý match,” shodují se oba. Marek našel v Radovi spoluzakladatele, jehož silnou stránkou je výzkum trhu, vize, strategie.

5. Nyní mám střízlivá očekávání

„Přestože jsem osobně věřil, že jsme chytili trend a vše do sebe zapadá, nepropadl jsem nutkání překotně kódovat. Půl roku jsme intenzivně mapovali situaci, jeho vývoj, potřeby vývojářů, potřeby firem, současné díry na trhu práce. Byla to spousta mravenčí práce, až se investoři zaraženě ptali: Co tam děláte, že si pořád kreslíte?” směje se Marek, „podařilo se nám díky tomu spustit smitio s prvními platícími klienty, což není u startupů obvyklé.” Zároveň Marek upozorňuje, že ani zde není vše růžové. „Měli jsme dlouhé diskuse, kdy a v jaké podobě produkt spustit. Bylo na něm spousta práce, viděl jsem ale jako klíčové dotáhnout a ověřit minimalistickou verzi a spustit ji. Nyní pracujeme na vylepšeních, chceme se zaměřit na budování komunity. Rádi bychom, aby se ajťáci aktivně zapojovali, což jiné portály neumožňují. Chceme, ať smitio ajťáky baví a pomáhá jim,” uzavírá CTO smitia rozhovor o chybách a zkušenostech, kterými si musí projít každý, kdo chce vyvinout úspěšnou firmu.